Před tejdnem sem se vrátil z rodinný dovči ve francii. A hned na úvod musim říct, že to byly jedny z nejlepších hor co sem byl. Srovnatelný se Švýcarskym střediskem Jungfrau kde sem byl před hodně dávnou dobou a do teď se mu nic nevyrovnalo.

Den před odjezdem mi píše Kolda, jestli náhodou nevim, kam muj bratr jede na hory, že prej někde slyšel, že snad do Francie kam jede on sám s partičkou. Tak s úsměvem odpovídám, že vim, že tam jedu taky. Takže ještě než sme tam vůbec byli sem se mohl těšit, že místní Alpy nebudu brázdit jen s jednim začánajícim rasta lyžařem.

Na přepravu byl zvolen rodinný wagen od hyundaje naložen k prasknutí byl rázem poslanej slušně k zemi.

Cesta do Francie byla víc než pohodová, 99% po dálnici utíkalo rychle a když sme se během sobotního rána za jasné oblohy blížili po klikatých horských silničkách k cíli, užíval sem si cestu i s hyundajem, jehož momentální váha neměla do dvou tun daleko. Což se asi nedalo říct o zbytku posádky, ale vidina cíle je naštěstí natolik omámila, že mi moje trápení 130koňové jedna šestky do prudkého stoupání tolerovali.

Střídání řidičů za rozbřesku na benzínce kdesi v Itálii.

Po příjezdu nás sice trochu překvapila velikost apartmánu(pro 5lidí velikost celého bytu né větší jak běžný obývák), ale to nám náladu nezkazilo, venku svítilo sluníčko, sněhu habaděj, prostě pohoda. A ikdyž sme před sebou měli eště skoro půlku dne možnýho ježdění, únava se projevila a všichni sme po náročný cestě odpadli. Jedinej hyperaktiv byla ségra, která celou cestu prospala, takže si umíte představit jak do ostatních prudila jak potřebuje jít nutně jezdit.

Až na jeden den, kdy byla nechutná vánice, která přišla shodou okolností na klasickej odpočinkovej den, tj. v půlce pobytu, kdy začínali být všichni nejvíc zničený, takže nečas přišel víc než vhod na výmluvu, že neska tu permici prostě neprojezdíme, bylo naprosto skvělí počasí. (uff to je věta)

Luxusní snowpark ve Varsu

Jediný, co sme tak trochu nevychytali bylo místo pobytu. Nevim jak sem nato přišel, ale měl sem zato, že ty nejlepší snowparky jsou v Risoulu, takže volba na ubytování byla jasná – nic než přímo Risoul 1850 nepřicházelo v úvahu. Bohužel realita byla nakonec jiná, v risoulu byla jen U-Rampa, která sice pokud se šejpla byla luxusní a dokonce měla bejt v noci osvětlená. Jenže za celou dobu co sme tam byli se šejpla jen jednou a v noci se nesvítilo ani jednou. Pak se tam taky nacházeli dva skoky, který se opět upravili snad jen jednou. Takže sme se museli dycky několika lanovkama s přestupama dostat na druhou stranu hory k vesničce Vars.
Tam na nás ovšem čekal luxusnější pojezd. Všude možnost freeridu, jeden obstojnej snowpark s třema lajnama od beginer po magora a dva jib parky, z čehož jeden byl opravdu vymazlenej(škoda že na něj nemáme potřebnej skill:)

V neposlední řadě musim vyzdvihnout výkony bratra. Na svejch novejch junior freeski lyžích byl poprvý. Do tý doby se jen plácal na snowblejdech. A jak uvidíte ve videu, stylíček si vypiloval a jeho lajnička na jibech byla víc než koukatelná (rozhodně víc jak moje).

rasta bro

Někdy byl ale na přezdržku, ostatně jako vždy…

žranice ve Varsu, pár metrů od jib parku. No příště prostě musíme do Varsu hned pod ten park. Správnej rasta svoje brejle nikdy nesundavá

Koldův neúspěšnej pokus o 360, škoda. Pro větší foto click na ni.

No a jako bonus tu mám videjko, který sem natočil během posledního dne pobytu.